Historické postřehy o vesnici Schönbrunn a bývalé české vládě Bistrau
Pulcherfons Jedlová u Policky Schönbrunn
Tři jména, třikrát, jedna vesnice. Bývalý domov mé rodiny, domov velkého klanu každého, kdo nese jméno „Bidmon“. Kdo to založil? Kdy vznikla a co se zde v průběhu mnoha staletí událo? V prehistorických dobách si těch pár lidí mohlo vybrat, kde se usadit, a vybírali si místa nejpříznivější, úrodná a klimaticky příznivá. Vzhledem k tomu, že archeologické nálezy z tohoto raného období najdeme téměř jen v oblasti Müglitz na březen, můžeme usoudit, že zalesněné českomoravské výšiny byly z velké části neobydlené. Podívejme se nejprve na zemi, krajinu, ve které leží. Vše bylo odnepaměti jedním obrovským lesem, uprostřed kterého ležela hranice dvou království, Moravy na východě a Čech na západě. Les je odděloval a tak je od sebe chránil, protože byl alespoň pro větší skupinu lidí téměř neprostupný jako armáda. Zejména Čechy potřebovaly ochranu před nájezdy cizích dobyvatelů z Uher a Dálného východu, proto byla česká strana pohraničního hvozdu stále více zabezpečena speciální úpravou, tzv. Přesekou. Tímto lesem vedly z Moravy do Čech pouze dvě cesty, či spíše cesty, na jihu přes Iglau a Deutsch Brod, na severu přes Litomyšl do Prahy. O těchto trasách víme z dobových dokumentů, neboť část výnosných výnosů z mýtného na hranicích byla odkázána na nové církevní základy. Druhá trasa vedla z Litomyšle přes stejnojmenné Trstenize, mýtná stanice na hranici byla u Karlsbrunnu. Přesný další průběh se řeší různě, buď přes Rothmühl a podél Svitavy na jih, nebo více na západ přes Dittersbach a Svojanov. Později musela cesta změnit směr a projít nově založeným městem Polička. Oblast dnešního Schönbrunnu byla tedy blízko tohoto důležitého obchodního spojení. Moravská říše byla v 10. století zcela zničena nájezdy Maďarů, poté se dostala pod českou nadvládu, byla obsazena Polskem a znovu dobyta Čechy a od té doby ji ovládala česká panovnická dynastie Přemyslovců. Zpočátku zůstávaly poměry pohraničního hvozdu nezměněny, i když byl jako les ochranný stále nadbytečný; Ochranné, protilesní předpisy ztratily smysl a byly zrušeny, což umožnilo plánované osídlení území ve 2. polovině 13. století.
Co však způsobilo tuto silnou vlnu osídlení, která vedla k úplné proměně země ve druhé polovině 13. století? Jednalo se o projekty panovníků, moravských velkovévodů a českých králů, kteří tím posilovali personální a ekonomickou základnu svých zemí a zároveň se snažili aktivněji zabezpečit své vnější hranice. Na východě, na severní Moravě, to byla olomoucká diecéze se svými biskupy, zejména Brunem von Schauenburgem, jmenovaným v roce 1245, pravděpodobně nejúspěšnějším kolonizátorem v regionu, o jehož působení svědčí četné nové fundace v oblasti Zwittau. cesta dolů do Brüsau. Na české straně pozemky patřily klášteru a později litomyšlskému biskupství. Připomíná se již v roce 981 a koncem 11. století zde byl králem Vratislavem založen benediktinský klášter, který později převzali premonstráti. Mniši, hnáni přibývajícím obyvatelstvem vnitřních Čech a z toho vyplývajícím zvýšeným osidlovacím tlakem, nechali krátce po roce 1200 vybudovat západně od Litomyšle nové české vesnice až na okraj pohraničního hvozdu. Teprve po definitivním vyřešení sporu o majetkové hranice mezi litomischlským klášterem a olomouckým biskupem v roce 1256 zde začala plánovaná novostavba typických vesnických komplexů s německy mluvícími osadníky, jako jsou Abtsdorf, Karlsbrunn, Blumenau a mnoho dalších. , ale nyní v Grenzwaldu. V polovině 13. století přišla Litomyšl o jihovýchodní část statků kláštera ve prospěch české koruny, která ji nechala násilně vyvlastnit Hermannem a Immramem, dvěma prostředníky z rodu Pernštejnů. V této části byla stará pohraniční pevnost Fürstenberg u Sjowanova, ale také oblast, kde byl později vybudován Schönbrunn. Král Otakar II. měl s tímto krajem pravděpodobně své plány, neboť v roce 1265 založil nedaleké město Polička. Založení města nikdy nemohlo být izolovaným opatřením, vyžadovalo životaschopnost vesnického prostředí. Město a okolní krajina tvořily symbiotický celek života. O založení Policka jsme dobře informováni, dochoval se totiž zakládací list, ale přesné okolnosti založení obce jsou nejasné, kromě Laubendorfa, jehož zakládací list se také dochoval. Můžeme však jít od sídelní struktury Waldhufendörfer, která je jednotná ve všech vesnicích, s jejich statky seřazenými po obou stranách vesnické ulice, jejíž přidružená pole – všechna přibližně stejně velká – se rozprostírají v pásech nahoru do okolních výšin, na kterých jsou umístěny topné soustavy Lesní plochy potřebné pro stavební a stavební účely zůstávají, dochází k závěru, že podkladem pro kolonizaci okolí Policka byly i specifikace uvedené v dochovaných zakládacích listinách širšího regionu. Všude je přítomna i organizační struktura rovnoprávných zemědělců pod vedením velkostatkáře nadaného zvláštními dědičnými právy.
Letecký pohled na Oberschönbrunn z 50. let 20. století. Jasně jsou vidět pásové parcely jednotlivých farem, které se táhnou od farmy směrem do kopců. Toto rozdělení bylo provedeno při dobytí země ve 13. století a od té doby zůstalo nezměněno více než 750 let. Velké čtvercové dvory byly vybudovány v určité vzdálenosti od vesnické ulice, plocha v ulici mezi nimi byla určena pro malé chalupníky a řemeslníky. Vidíte, že tato oblast se mezitím velmi zalidnila, zatímco v oblasti farmy nedošlo k žádné významné změně.
Kromě zakládací listiny Laubendorf nemáme žádné prameny z počátků kolonizace ze zámku Swojanow. První listiny, ve kterých je Schönbrunn a mnoho dalších obcí v této oblasti uváděno, pocházejí pouze z let 1349 a 1350. Tehdy byly oblasti z pražské diecéze převedeny do nově vzniklé diecéze Litomyšl, včetně komunit děkanátu Politschka. . Je proto obtížné objasnit, zda Oberschönbrunn a Unterschönbrunn byly založeny společně, nebo zda, jak Hans Federsel ve své kronice o Schönbrunnu vydané v roce 1976 tuší, Unterschönbrunn vznikl až později. Svůj předpoklad zakládá na znatelné strukturální propasti mezi oběma okresy. Podle mého názoru to není průkazné, protože se zde nachází většina rovinatých zemědělských ploch a schönbrunnský dědičný dvůr. Bez Unterschönbrunnu by byl postaven na neobvyklém periferním místě. Další otázkou, která v této souvislosti vyvstává, je původ Vierhöfen. Zvláštní postavení této osady se i přes prostorové spojení v obci Schönbrunn projevuje mnoha způsoby, například v odlišném církevním zařazení, vlastní církevní evidenci a odlišném zařazení při rozdělení vlády Swojanow v roce 1557. , Vierhöfen se stal součástí Laubendorfer části, zatímco Schönbrunn byla přidána část Kurau. Jedno však můžeme s jistotou předpokládat, že existence Vierhöfen je spojena s litomyšlskou diecézí. Můžeme to usuzovat z nápadných domovních jmen statků Vierhöfen č. 156 = horní biskup a 159 = dolní biskup. Johann Pachowsky má ve své rodové kronice Vierhöfen podezření, že zde biskup na dosud neobydlených pozemcích nechal postavit Meierhof, který byl později rozdělen na čtyři nádvoří. Zdá se však, že to nedává příliš smysl, protože tyto farmy by byly organizačně začleněny do obce Schönbrunn, která v té době existovala již zhruba 70 let. Vzniká domněnka, že Vierhöfenovo připojení k litomyšlské diecézi sahá až do doby, kdy byl vlastníkem tohoto regionu litomyšlský klášter, z něhož diecéze vzešla. Kdy se dostal do jeho vlastnictví, není známo, vlastnictví bylo potvrzeno listinou již v roce 1167. Jak již bylo zmíněno výše, ztratil se před nástupem krále Otakara II. na trůn, k němuž došlo v roce 1253. Snad ještě před založením Schönbrunnu byl na místě Vierhöfen klášterní dobytčí dvůr, který sloužil k zásobování poddaných, kteří zde pracovali pro klášter.