Dědičný sudí a zeman Felkl v Banin
Dne 5. listopadu 1808 se můj praprapradědeček Andreas Schidla, rolník v Schönbrunnu 116(117), oženil s Genovefa Felkl z Baninu. Narodila se v tomto domě, na dědičném a zemanském dvoře v Baninu. Rod Felklů lze vysledovat až k dědickému soudci Jakobu Felklovi, který se na tomto pozemku narodil kolem roku 1645.
Weissova dědičná soudcovská rodina v Jedlové u Poličky
Z dědičného dvora Jedlova pocházela Anna Maria Weiß, manželka mého prapradědečka Georga Mangolda, který byl od roku 1820 sedlákem na Čtyřech Dvorech153(147). Ten se dostal do rukou Weißů v roce 1718, kdy se Joann Weiß z předměstí Poličky oženil s Annou, vdovou po Michelu Kinzelovi. Anna Kinzelová, rozená Hledik z Poličky, se stala dědičkou v Jedlové u Poličky v roce 1688 sňatkem s Mattesem Findeisem, který však roku 1700 zemřel. Třetí manželství dědictví zůstalo bezdětné, všichni potomci pocházejí z druhého manželství Joanna Weisse, které uzavřel v roce 1725 s Magdalenou Kuklou. Po smrti Joanna Weiße v roce 1744 převzal dědický soud jeho stejnojmenný syn, který měl s manželkou Marií Viktorií 11 dětí. Přes dlouholeté intenzivní pátrání se mi nepodařilo najít sňatkový záznam a tím i rodné jméno Marie Viktorie, neboť sňatek neproběhl v Jedlové u Poličky, ale dle tradice v místě bydliště nevěsty.
Hledaný záznam byl nakonec nalezen 9. května 1747 v církevní matrice Hradce nad Svitavou. Maria Victoria se ukázala být dcerou místního dědice Andrease Siegla.
Zchátralý dědický dvůr koupil v roce 1726 od svého švagra Johanna Angermüllera, který jej převzal po smrti svého otce v roce 1714. V roce 1775 se dědický soud dostal do majetku Antona Weiße, syna Marie Viktorie, z dědického soudu v Jedlové u Poličky. Rodina Weißů pak vlastnila dědický dvůr až do roku 1830.
Mathias Angermüller dědický soudce z Hradce nad Svitavou a majitel dědického soudu ve Skleném.
Můj šestinásobný pradědeček Mathias Angermüller, dědičný soudce z Hradce nad Svitavou, se narodil kolem roku 1651 v České Dlouhé u Březové nad Svitavou. Křestní zápis sice nemáme, protože matriky Březové nad Svitavou začínají až rokem 1660, ale můžeme to vypočítat z jeho úmrtního zápisu v královské matrice v Hradci nad Svitavou, neboť byl pohřben v roce 1714 ve věku 63 let. Pocházel jistě z Angermühle, ležícího mezi Muzlovem a Českou Dlouhou na Svitavě, který dal rodové jméno jeho majitelské rodině. První písemnou zmínku o něm nacházíme ve druhém moravském Lahnenregisteru, který vznikl v letech 1669 až 1679. Je tam uveden jako občan Březové nad Svitavou s majetkovou účastí, přičemž jako předchozí vlastník je uveden Martin Pischl.
Mathias Angermüller byl třikrát ženatý. Jeho první manželkou byla roku 1677 Gertrud, vdova po dědici Martinu Schwabovi ve Skleném. Byla dcerou Wenzela Brzezowského z Březové nad Svitavou. Její bratr Jakob, jako dědic jejich otce Wenzela, je v Lahnenregisteru uveden jako největší statkář v Březové nad Svitavou s více než 3 Lahneny.
Martin Schwab prodal své dědictví v roce 1676 svému švagrovi Paulu Wernerovi, ale po jeho smrti přešlo dědictví sňatkem vdovy s Johannem Peschkou, od kterého přešlo na Mathese Angermüllera, který se potřetí oženil s jeho neteří Catharinou. čas v roce 1696. Předtím se v roce 1686 oženil s Barbarou Michelovou, dcerou mlynáře z Březové nad Svitavou, která však roku 1695 zemřela. Krátce je majitelem dvou dědických soudů. V roce 1698 prodal dědický dvůr ve Skleném svému zeti Johannu Thonovi, který se 28. ledna 1698 oženil s jeho dcerou Veronikou. Mathias Angermüller je ústřední osobou v mém rodokmenu, protože jeho třetí manželství otevírá rozsáhlé rodinné vazby k velkým dědičným rodinám Peschků, Kamenohorských a Forbergerů z oblasti Zwittauer. Rod Peschků lze vysledovat až k Veitu Peschkovi, který byl v letech 1525 až 1549 dědičným sudím v Udánkách.
Nejranější předkové, rodina Blodig Forberger
Tento náhrobek v téměř životní velikosti je zazděn na vnější jižní stěně kostela Ketzelsdorf (dnes Koclířov). Muž zobrazený v rytířské zbroji je můj 11násobný pradědeček Wenczel Forbriger. V letech 1562 až 1584 byl dědičným koclířovským sudím a v letech 1562 až 1582 majitelem léna na Kamenné Horce. Jeho předky sahají až k jeho pradědečkovi Hanß Plodickovi. Narodil se kolem roku 1455 a od roku 1490 do 6. února 1520 byl lénem olomouckého biskupa. Toho dne předal léno svému synovi Šimonu Blodigovi, zvanému Wladyk. Panství v Kamenné Horce zůstalo v rodině Forbergerů až do zrušení všech rakouských panství v roce 1872. Od mé vnučky Philippine po Hanß Plodicka se táhne nepřerušená rodinná linie 19 generací.